Rizoto

Pojďte si uvařit rizoto s mořskými potvorami. Pokud se vám to vážně oškliví, kupte si kuřecí prsa.

Suroviny

500g mražených garnátů, 85g másla, sůl, cibule, 4 stroučky česneku, ½ lžičky mletého pepře, 750 ml vody, plechovku rajčatového pyré, čerstvý koriandr nebo petrželku, 1 lžíce  arabského koření a rýži Basmati (oboje koupíte v obchodech halal)

Příprava

Garnáty necháme rozmrznout a smícháme se špetkou soli a necháme odležet. Rýži propereme a necháme chvíli namočenou ve vodě. Rozpustíme máslo a osmahneme cibuli a rozmačkaný česnek. Přidáme garnáty, pepř a směs arabského koření a restujeme. Potom přidáme ostatní ingredience a rýži a vaříme pod pokličkou asi 12 minut. Odstavíme a ještě necháme dovařit směs 30 min ve vlastní páře. Na talíři posypeme nasekaným koriandrem nebo petrželkou. 

Jako přílohu jsem si dala nakládaný česnek (recept najdete v tomto blogu) a prostírání není z živých listů pokojové rostliny.

Recept je z kuchařky The Arabian Nights.

Dopolední nákup

U nás nákupy nesnáším. Se seznamem v ruce a promyšlenou cestou kličkuji mezi regály a mezi nakupujícími a zhluboka se vydechnu za pokladnou s tvářící se pokladní, která má těžký život. Tady si běžný nákup dovedu docela užít jako maličký výletíček. Taxi mne ráno přiveze přímo před vchod. Vozíky tu nejsou na kačku, protože tu je ještě spoustu personálu, co ty vozíky dává neúnavně dohromady. Mezi regály nespěchám a stále okouním a beru do rukou nové věci, které ještě neznám a chci ochutnat a vyzkoušet. Prodavači jsou ochotní, kdykoliv zdvořile a bez zbytečných řečí mi najdou věc, kterou desetkrát přehlédnu. Vybírám neznámé k ochutnání a nejvíce mám ráda regály s exotickým ovocem a zeleninou. U váhy se lidé tlačí, jednou předběhnu já, jindy někdo předběhne mne, neřeší se to. Můj oblíbený Lulu market občas připraví pro zákazníky malá překvapení. Posledně to byla výstavka mořských ryb a dnes umělecky vyřezávané dýně a jiná zelenina. Když s plným vozíkem jsem se postavila jako poslední do fronty mužů, ten pokladní z pokladny vedlejší, už sice na pás dal cedulku zavřeno, ale když mne uviděl, pokynul mi, abych ještě šla za ním. Nikdo z mužů přede mnou nehnul ani brvou. Bože, co by to dělo u nás, hned si pomyslím. Pokladní vyšel z pokladny a pomohl mi dotlačit vozík a vyskládat věci na pás. Usmíval se. Ptal se jak se mám a jak se mi tu líbí a myslím si, že výplatu mají stejně mizernou jako u nás. Za pokladnami tu všude stojí muži. Zatím. Už jsem v jednom supermarketu zahlédla i ženy pokladní, místní holky, ale k těm pokladnám mohou jen ženy a rodiny. Mužští nakupující musí vyhledat pokladního. U každé pokladny je navíc obsluha, která vám naskládá věci do spousty neekologických igelitek a celkem dobře vám věci roztřídí podle druhu. Po zaplacení  jsem chtěla jít okounět do patra k oděvům. O kus dál je vyhrazený prostor pro vozíky s nákupem a tak jsem si šla pro číslo a postavila svůj vozík do fronty jiných plných vozíků a šla po dalších nákupech, aniž bych se o svůj nákup strachovala. Na stěně jsem si všimla připevněného dávkovače s dezinfekčním prostředkem k čištění rukou a návodem, kdy si ruce vlastně mýt. Světová kampaň hygieny rukou proniká úplně všude. Vyjela jsem do patra. V maličkém čínském obchůdku jsem tam našla sklo Bohemia. Když jsem si vedle ve slevě koupila dvě dlouhé sukně se vzorem růží a zavolala si taxikáře, chvíli čekání  jsem trávila u Dr. Cafe s mufinou a mlékem se zázvorem, taková moje hodně pozdní snídaně. Obsluha si tu nesmí brát spropitné.

Taxíkem jedu rozžhaveným městem do mého přechodného bydliště a je mi veselo…

Made in India

Indické komplety "kalhoty, halena a šátek" miluji. Tento byl koupen v sekáči a s ním i stříbrná kabelka Next. Boty Ferrero z trhu. Myslím si, že si zaslouží poznat město Brno.

Čtenářský deník

Detektivka II.

Nedávno jsem dočetla volné pokračování knihy Oči pouště, Tajemství závojů od Zoe Ferrarisové. Kniha vás opět bezpečně a spolehlivě dostane do turisticky neznámého království. Znovu se tu můžete setkat s pouštním průvodcem Nájirem a bioložkou Katyou. Pokuste se mimo hlavního děje dalšího detektivního příběhu sledovat, jak autorka sem dobře vpravila drobné příhody běžného života, které se vymykají našemu rámci. Jediné otázky, které u mne příběh vzbuzuje je, že Katya neumí anglicky (řekla bych, že tu všechny vzdělané Saúdky mluví anglicky) a že hlavní hrdinka cizinka, pocházející z Ameriky je poměrně vyděšená, bez valného sebevědomí. Samozřejmě to patří k příběhu, ale já osobně neznám cizinku (křesťanku), která by nosila závoj, bála se jezdit taxíkem a zavírala se tu doma. Příběhem nahlédnete do domácností, do ulic, na pracoviště i na popraviště a kniha končí takovým pěkným happy endem, který přeji vám i této zemi…

Cheri lady

Zase do kamenitého údolí, zase do skal, jako u nás zase do lesa a na palouk. Horko na padnutí, nejde to bez pořádné zásoby vody a pokrývky hlavy. Vzhledem k počasí to byla jen kratší procházka nehlubokým údolím. Po procházce je zato delší čas na posezení se šíšou, není ani hlad a pijou se džusy a voda, vážně žádný alkohol a nasmějeme se u vzájemného fotografování. Z auta se line arabská hudba a o kus dál vůně ohně. Pozorujeme tentokrát modrý západ slunce a zpět jedeme s otevřenými okénky a je to lepší než AC. Řidič za jízdy popíjí pivo, ovocné a nealkoholické a na plné pecky pouští starý song Cheri, Cheri  Lady (to mi tehdy bylo osmnáct).

Klobouk Splash, náhrdelník Zerga, šátek z trhu.